Datum vydání: 29.06.2012

Tour de France je a vždy byla považována za největší cyklistickou akci světa.

Kořeny její existence sahají až na samotný počátek dvacátého století, kdy žurnalista Géo Lefévre, tehdy působící v magazínu L´Auto, začal pomalu realizovat svůj sen. Tím bylo uspořádat cyklistický závod, který by provedl jeho účastníky po celé Francii. Vezmeme-li v úvahu, že i dnes takový podnik znamená pro všechny profesionální cyklisty, mající k dispozici špičkové vybavení, stravu, lékařskou péči a veškerý komfort, extrémní porci dřiny, byla to od Lefévra vskutku pošetilost. Nicméně tato idea našla brzy zalíbení i u dalších lidí. Jedním z nich byl Lefévrův nadřízený, šéfredaktor magazínu L´Auto, Henri Desgrange, který byl ochoten finančně tuto událost zaštítit. A tak mohlo 1. července roku 1903 vyjet šedesát dobrodruhů ze startovního města Montgeron na předlouhou trať, která až do cíle dovedla pouhou třetinu z nich. Po šesti obřích etapách, z nichž ta z Nantes do Paříže měřila dokonce 471 kilometrů, si dojelo 21 hrdinů, vedených Mauricem Garinem pro svou porci slávy a obdivu. Garin dokončil závod s průměrnou rychlostí 25 km/h a utržil na prize money 6 075 franků, což už byla na tu dobu slušná částka. Co je důležité, stal se prvním z řad velkých šampionů závodu, který příští rok oslaví stoleté výročí.

Další historické milníky

1910

Tour poprvé zavítává do hor. A nebyly to kdejaké hory. Mimochodem již o pět let dříve, v roce 1905, se cyklisté museli poprat s vrcholem Ballon d´Alsace, vysokým 1247 metrů. Nyní se závodníci poprvé škrábají na vrcholky Pyrenejí. Následující rok už peloton vjíždí do Alp, kde na něj čeká průsmyk Col du Galibier.
 

1919 

Světlo světa poprvé spatřil slavný žlutý trikot, tedy dres, který obléká lídr celkové klasifikace. Poprvé si ho navlékl Eugéne Christophe v Grenoblu. Žlutá barva nebyla zvolena náhodou. Měla evokovat barvu papíru, na kterém byl tištěn právě časopis L´Auto.
 

1930

V tomto roce poprvé vyjela známá reklamní karavana. Závodu tehdy dominovali Francouzi. Celkovým vítězem se stal André Leducq a Charles Pélissier triumfoval v osmi etapách.
 

1947

Po sedmiletém půstu je Tour zpátky. Není divu, že během druhé světové války se nezávodilo. Francie byla tehdejšími událostmi poznamenána, stejně jako téměř celá Evropa a tak prvním poválečným vydáním bylo to v roce 47. Bylo to tehdy pro všechny Francouze obrovské povzbuzení a do krve se jim po letech vlila radost ze sportu a férového soupeření. Poslední etapu vyhrál Jean Robic.
 

1964

Jacques Anquetil se stal prvním jezdcem, který vyhrál Tour popáté. Belgičan Thys a Francouz Bobet tehdy získali shodně tři etapové vavříny.
 

1974

Páté vítězství i pro Eddyho Merckxe. Belgický “kanibal“ stanovil rekord v době držení žlutého trikotu na 96 dní a také v počtu etapových vítězství (34). Je také jediným cyklistou, který kdy vyhrál všechny druhy bodovacích soutěží.
 

1975

Cíl byl umístěn do prostoru Champs-Élysées.
 

1985

Bernard Hinault se zařadil mezi cyklistou smetánku, když popáté vyhrál Tour de France. Zároveň je posledním Francouzem, který tu zvítězil.
 

1987

Dva roky před pádem berlínské zdi Stará dáma zavítala do dnešní německé metropole.
 

1989

V tomto roce nabídla Tour nejtěsnější souboj o vítězství v historii. Greg LeMond předčil Laurenta Fignona o pouhých osm vteřin, o kterých rozhodla závěrečná časovka na Elysejských polích.
 

1995

Španěl Miguel Indurain se stal prvním cyklistou, kterému se podařilo zvítězit pětkrát v řadě.
 

2001

Vítěz dvanácti etap na Tour, Němec Erik Zabel, se zapsal do dějin hlavně rekordním ziskem zelených dresů pro nejlepšího muže bodovací soutěže. Na slavnostním závěrečném vyhlášení si je oblékl celkem šestkrát.
 

2004

Richard Virenque je sedminásobným králem hor.
 

2005

Lance Armstrong se stal posedmé v řadě vítězem a drží také absolutní rekord v počtu vítězství.
 

 
Článek Martin Pirkl, Foto letour.fr